Zázračný príbeh

Mellen-Thomas Benedict je umělec, který přežil zážitek blízké smrti v r.
1982. Byl mrtev více než hodinu a půl. Během této doby vystoupil ze svého
těla a šel do světla. Protože se zajímal o vesmír, byl vzat daleko do
vzdálených hlubin existence, a dokonce za, do energetické pustiny nicoty za
velký třesk. Významný výzkumník zážitků blízké smrti dr. Kenneth Ring řekl:
"Jeho příběh je jedním z nejpozoruhodnějších, se kterými jsem se setkal při
svém rozsáhlém výzkumu zkušeností blízké smrti."

Příběh zážitku blízké smrti Mellen-Thomase Benedicta
V r. 1982 jsem zemřel na rakovinu. Můj stav nebyl operovatelný. Zvolil
jsem si neprojít chemoterapií. Bylo mi dáno šest až osm měsíců života.
Předtím jsem byl stále zoufalejší kvůli jaderné krizi, ekologické krizi a
tak dále. Dospěl jsem k víře, že příroda udělala chybu - že jsme
pravděpodobně rakovinným organismem na planetě. A to mne nakonec zabilo.
Před mým zážitkem blízké smrti jsem vyzkoušel všechny možné alternativní
léčebné metody. Nepomohla žádná. Takže jsem se rozhodl, že je to mezi mnou a
bohem. Nikdy jsem opravdu boha neuznával. Ani jsem se nezabýval nějakou
spiritualitou. Ale má blížící se smrt mne poslala na cestu hledání více
informací o spiritualitě a alternativní léčbě. Přečetl jsem různá
náboženství a filosofie. Daly mi naději, že na druhé straně něco existuje.
Neměl jsem žádné zdravotní pojištění, takže úspory mé ženy zmizeli přes
noc na testy. Nechtěl jsem svoji rodinu do toho zatáhnout a tak jsem se
rozhodl vypořádat se s tím sám. Skončil jsem v hospicu a byl jsem požehnán
andělem pro svoji pečovatelku, které budu říkat "Anne". Stála při mně ve
všem, co následovalo.

Do světla
Vzbudil jsem se ve 4:30 ráno a věděl jsem, že je to ono. Umíral jsem.
Zavolal jsem pár přátelům a řekl jim sbohem. Probudil jsem Anne a přiměl ji
slíbit, že mé mrtvé tělo zůstane nedotčeno po šest hodin, protože jsem četl,
že když zemřete, dějí se různé zajímavé věci. Opět jsem usnul. Další věcí,
kterou si pamatuji, bylo, že jsem byl zcela při vědomí a vstával. Přesto mé
tělo leželo v posteli. Zdálo se, že jsem obklopen temnotou, přesto jsem mohl
vidět místnost v domě, a střechu a dokonce i pod dům.
Svítilo světlo. Obrátil jsem se k němu a byl jsem si vědom jeho
podobnosti tomu, co další popsali v zážitcích blízké smrti. Bylo to nádherné
a reálné, lákavé. Chtěl jsem jít ke světlu, jak bych asi chtěl jít do
ideální náruče mé matky nebo otce. Jak jsem se vydal ke světlu, věděl jsem,
že když do světla půjdu, budu mrtev. Takže jsem řekl/cítil: "Počkejte
prosím. Rád bych si předtím, než půjdu, s vámi promluvil."
Celý zážitek se zastavil. Objevil jsem, že tento zážitek řídím. Má žádost
byla splněna, rozmlouval jsem se světlem. To je nejlepší způsob, jakým to
mohu popsat. Světlo se změnilo na různé postavy, jako Ježíš, Buddha, Krišna,
archetypální obrazy a znamení. Zeptal jsem se jakousi telepatií: "Co se tu
děje?"
Byly mi přeneseny informace, že naše víra utváří jakousi zpětnou vazbu,
které se nám dostává. Pokud jste buddhista nebo katolík nebo
fundamentalista, dostanete zpětnou vazbu vašich vlastních obrazů. Začal jsem
si být vědom matice vyššího já, kanálu ke zdroji. Všichni máme vyšší já,
nebo část nadduše naší bytosti, kanál. Všechna vyšší já jsou spojena jako
jedna bytost. Všichni lidé jsou spojeni jako jedna bytost.
Byla to ta nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděl. Bylo to jako všechna
láska, kterou jste kdy chtěli, byl to ten druh lásky, která léčí, uzdravuje,
regeneruje. Byl jsem připraven v tu chvíli jít. Řekl jsem: "Jsem připraven,
vezměte si mne." Pak se světlo změnilo na nejnádhernější věc, kterou jsem
kdy viděl: mandalu lidských duší na této planetě. Viděl jsem, že jsme
nejnádhernější stvoření - elegantní, exotická. vše.
Nedokážu prostě říct dostatečně, jak to změnilo můj názor na lidské
bytosti, během okamžiku. Řekl jsem/pomyslel si/cítil: "Ach bože, nevěděl
jsem."s údivem jsem zjistil, že v žádné duši neexistuje žádné zlo. Lidé
mohou dělat strašlivé věci kvůli nevědomosti a nedostatku, ale žádná duše
není zlá. "Co všichni lidé hledají - co je vyživuje - je láska," řeklo mi
světlo. "Co lidi deformuje je nedostatek lásky."
Odhalení pokračovala a pokračovala. Zeptal jsem se: "Znamená to, že
lidstvo bude spaseno?" Jako zvuk trumpety se sprškou rotujících světel
světlo "promluvilo" a řeklo: "Zachraňujete se, vykupujete a léčíte se sami.
Vždy jste tak dělali a dělat budete. Byli jste stvořeni s mocí tak činit
před počátkem světa." V tom okamžiku jsem pochopil, že jsme již byli
spaseni.
Poděkoval jsem světlu boha z celého srdce. Nejlepší věcí, která ze mne
mohla vyjít, bylo: "Ach drahý bože, drahý vesmíre, drahé velké já, miluji
svůj život." Zdálo se, že mne světlo vdechlo ještě hlouběji, absorbovalo
mne. Vstoupil jsem do další sféry, opravdovější než ta minulá, a byl jsem si
vědom enormního proudu světla, velkého a plného, hlubokého. Zeptal jsem se,
co to bylo. Světlo odpovědělo: "To je řeka života. Napij se této manové
vody, aby naplnila tvé srdce." Byl jsem zhluboka, v extázi.

Pustina nicoty
Náhle se zdálo, že na tomto proudu života rychle mizím od planety. Viděl
jsem Zemi odlétat. Sluneční soustava prosvištěla kolem a zmizela. Letěl jsem
středem galaxie, absorboval cestou více znalostí, dozvěděl jsem se, že tato
galaxie - a celý vesmír - je plná mnoha různých druhů života. Viděl jsem
mnoho světů. Nejsme ve vesmíru sami. Zdálo se, jako by všechna stvoření ve
vesmíru proletěla kolem mne a zmizela ve světelné tečce.
Pak se objevilo druhé světlo. Jak jsem procházel do druhého světla, mohl
jsem vnímat navždy, mimo nekonečno. Byl jsem v pustině, v přistvoření,
počátku času, prvním slovu nebo vibraci. Odpočíval jsem v oku stvoření a
zdálo se, že jsem se dotkl tváře boha. Nebyl to náboženský pocit. Byl jsem
prostě jedním s absolutním životem a vědomím.
Jel jsem po proudu přímo do středu světla. Cítil jsem se obklopen/pohlcen
světlem, jak mne opět nabíralo svým nádechem. A zjevná byla pravda, že
neexistuje žádná smrt; že nic se nerodí a nic neumírá; že jsme nesmrtelné
bytosti, součást přirozeného živého systému, který se recykluje do
nekonečna.
Trvalo by mi roky vstřebat zážitek pustiny. Bylo to méně než nic, přesto
větší, než cokoliv. Stvoření je bůh zkoumající božské já prostřednictvím
všemožných představitelných způsobů. Prostřednictvím každého kousku vlasu na
vaší hlavě, prostřednictvím každého listu na každém stromě, prostřednictvím
každého atomu. Bůh zkoumá božské já. Viděl jsem vše jako já všeho. Bůh je
tu. O tom to celé je. Vše se skládá ze světla; vše je živé.

Světlo lásky
Nikdy mi nebylo řečeno, že se musím vrátit. Prostě jsem věděl, že se
vrátím. Bylo to pouze přirozené, podle toho, co jsem viděl. Jak jsem se
začal vracet do životního cyklu, nikdy mi nepřišlo na mysl, ani mi nebylo
řečeno, že bych se měl vrátit do stejného těla. Nezáleželo na tom. Měl jsem
naprostou důvěru ve světlo a životní proces.
Jak se proud spojil s velkým světlem, požádal jsem, abych nikdy
nezapomněl odhalení a pocity toho, co jsem zjistil na druhé straně. Smýšlel
jsem o sobě jako o lidské bytosti a byl jsem šťasten, že jí jsem. Podle
toho, co jsem viděl, bych byl šťasten, kdybych byl v tomto vesmíru atomem.
Atomem. Takže být lidskou součástí boha. to je nejfantastičtější požehnání.
Je to požehnání mimo naše nejdivočejší představy o tom, co může požehnání
být.
Pro každičkého z nás je být lidskou součástí této zkušenosti nádherné,
velkolepé. Každičký z nás, nehledě na to, kde jsme, ždímáni či ne, je
požehnáním pro planetu, přesně tam, kde jsme. Takže jsem prošel procesem
reinkarnace a očekával jsem, že budu někde dítětem.
Ale reinkarnoval jsem se zpět do tohoto těla. Když jsem otevřel oči, byl
jsem velmi překvapen, že jsem zpět v tomto těle, zpět v místnosti s někým,
kdo na mne dohlíží, se slzami v očích. Byla to Anne, má pečovatelka z
hospicu. Našla mě mrtvého třicet minut předtím. Nevíme, jak dlouho jsem byl
mrtev, pouze že mne našla před třiceti minutami. Ctila mé přání, aby mé nově
mrtvé tělo nechala o samotě. Může dosvědčit, že jsem byl opravdu mrtev.
Nebyl to zážitek blízké smrti. Věřím, že jsem pravděpodobně zažil smrt
samotnou, nejméně hodinu a půl. Když jsem se probudil a viděl venku světlo,
zmateně jsem se pokusil k němu jít, ale vypadl jsem z postele. Slyšela
hlasité "žuchnutí", vběhla dovnitř a našla mne na podlaze. Když jsem se
vzpamatoval, byl jsem překvapen a vyděšen tím, co se stalo. Zprvu jsem na
zážitek neměl žádné vzpomínky. Neustále jsem vypadával z tohoto světa a
neustále se ptal: "Žiju?" Tento svět se zdál být více snem, než to, co se
stalo.
Během tří dnů jsem se opět cítil normálně, jasněji, přesto jinak, než
předtím. Mé vzpomínky na cestu se vrátily později. Ale po svém návratu jsem
nemohl najít u žádné lidské bytosti, kterou jsem kdy viděl, nic špatného.
Před svoji smrtí jsem odsuzoval, věřil, že lidé jsou velmi podělaní.
Všichni, až na mne.
Asi o tři měsíce později mi jeden přítel řekl, že bych se měl nechat
otestovat na rakovinu. Takže jsem tam šel. Cítil jsem se zdravě. Stále si
pamatuji, jak lékař na klinice vypadal "před" a "po" testech. Řekl: "Nemohu
najít žádnou známku rakoviny." Vypadal nezaujatě. Ale na mne to dojem
udělalo. Věděl jsem, že je to zázrak.

Poučení
Zeptal jsem se boha: "Jaké je nejlepší náboženství na planetě? Které je
správné?" Bůh řekl s velkou láskou: "Nezáleží na tom." Jaká to neuvěřitelná
slušnost. Nezáleží na tom, jakého jsme vyznání. Náboženství přicházejí a
odcházejí. Mění se. Buddhismus zde nebyl vždy. Katolicismus tu nebyl vždy, a
všechna jsou o tom stát se osvíceným. Do všech systémů nyní přichází více
světla. Mnozí budou vzdorovat a bojovat o to, jedno náboženství proti
jinému, a budou věřit, že mají pravdu.
Když bůh řekl: "Nezáleží na tom," pochopil jsem, že se musíme starat my,
protože jsme starostlivé bytosti. Zdroj nezajímá, jestli jste protestant,
buddhista nebo žid. Každý je odrazem, aspektem celku. Přeji si, aby to
všechna náboženství pochopila a nechala se na pokoji. Není to konec
jednotlivých náboženství, ale žijte a nechte žít. Každý má jiný pohled a vše
se to přičítá k velkému obrazu.
Přešel jsem na druhou stranu se spoustou strachu ohledně toxických
odpadů, jaderných raket, populační exploze, deštných pralesů. Vrátil jsem se
a miloval každý problém. Milují jaderné odpady. Miluji hřibový oblak. Je to
ta nejsvětější mandala, kterou jsme do dnešního dne kdy manifestovali, jako
archetyp. Více než jakékoliv náboženství nebo filosofie na Zemi, tento
strašlivý, nádherný mrak nás všechny náhle svedl dohromady, na novou úroveň
vědomí.
Když víme, že možná můžeme vyhodit planetu do vzduchu padesátkrát,
konečně pochopíme, že jsme nyní všichni spolu. Po jistou dobu museli nechat
vybuchovat více bomb, aby se do nás dostali. Pak jsme začali říkat: "Už to
nepotřebujeme." Nyní jsme v podstatě v bezpečnějším světě, než jsme kdy
byli, a bude ještě bezpečnější.
Takže jsem se vrátil a miloval toxické odpady, protože nás svedly
dohromady. Tyto věci jsou tak velké. Mýcení deštných pralesů se zpomalí, a
za padesát let bude na planetě více stromů, než jak tomu bylo dlouhou dobu.
Když se zabýváte ekologií, dělejte to; jste součástí systému, který se stává
povědomým. Dělejte to vší silou, ale nebuďte deprimovaní nebo sklíčení. Země
se nachází v procesu své domestikace, a my jsme buňkami těla. Nárůst
populace se dostává velmi blízko optimálnímu množství energie, která způsobí
posun ve vědomí. Tento posun ve vědomí změní politiku, peníze, energii.
Velká záhada života má málo společného s inteligencí. Vesmír není
intelektuálním procesem. Intelekt pomůže; ale naše srdce jsou naši moudřejší
částí. Od svého návratu jsem zažíval světlo spontánně. Naučil jsem se, jak
se do toho prostoru dostat ve své meditaci téměř kdykoliv. Můžete to dělat
také. Nemusíte nejdříve zemřít. Jste na to již vybaveni. Tělo je
¨nejnádhernější světelnou bytostí, která existuje. Tělo je vesmír
neskutečného světla. Nepotřebujeme rozmlouvat s bohem; bůh již komunikuje s
námi v každém okamžiku!

· Pridal energys d�a 03.02.2010· 14 Koment�rov · 6322 Pre��tan� ·

Koment�re

Naozaj krásne

Úžasné!

úžasne ako tu bolo už spomenuté!!!

Ďakujem - úžasné, nádhera

genialita ... xcem skusit sa dostat tak daleko ale byt zivi

jasné, chceš to tu rozhýbať, ok, aj iný tam boli a vrátili sa, alebo boli poslaný späť, chuť žiť má veľkú silu, nenastal ich čas, niekto ich tu ešte potrebuje, a takouto a inou formou dáva o sebe vedieť BOH.

Prida� koment�r

Hodnotenia

Perfektn�!		100%	[7 Hlasov]
Ve�mi dobr�		0%	[�iadne hlasy]
Dobr�		0%	[�iadne hlasy]
Priemern�		0%	[�iadne hlasy]
Biedny		0%	[�iadne hlasy]